Jdi na obsah Jdi na menu

Program proti šikanování včetně krizového plánu

30. 1. 2022

Úvod 

Tento program vychází z metodického pokynu č. j. 24 246/2008-6 a metodického doporučení k primární prevenci č. j. 21291/2010-28.                 Škola jej zpracovává jako nedílnou součást preventivního programu. 

Charakteristika šikany 

Šikana je opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace. 

Šikanu vymezují tyto rysy: 

a) záměrnost jednání 

b) nepoměr sil mezi agresorem a obětí (fyzická síla, početní převaha agresorů, psychická převaha nad méně odolným jedincem) 

c) samoúčelnost agrese (šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle, sama agrese je původním a hlavním cílem šikany, protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka, proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení) 

d) její opakování 

Přímé a nepřímé znaky šikanování 

-citováno podle Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č.j: 28 275/2000-22) 

Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: 

∙ Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. 

∙ Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. 

∙ Při přestávkách vyhledává blízkost učitelů. 

∙ Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. 

∙ Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. 

∙ Stává se uzavřeným. 

∙ Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. 

∙ Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. 

∙ Zašpiněný nebo poškozený oděv. 

∙ Stále postrádá nějaké své věci. 

∙ Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. 

∙ Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. 

∙ Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. 

∙ Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných příznaků šikanování: 

∙ Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. 

∙ Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. 

∙ Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. 

∙ Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno i pozorovat strach. 

∙ Ztráta chuti k jídlu. 

∙ Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí dovoz či odvoz autem. 

∙ Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). 

∙ Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. „Nechte mě!“ 

∙ Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. 

∙ Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad. 

∙ Zmínky o možné sebevraždě. 

∙ Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. 

∙ Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze. 

∙ Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.  

∙ Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům. 

∙ Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. 

∙ Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.). 

∙ Dítě se vyhýbá docházce do školy. 

∙ Dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku. 

 

Přímé znaky šikanování mohou být např.: 

∙ Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. 

∙ Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. 

∙ Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. 

∙ Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem. 

∙ Skutečnost, že se jim podřizuje. 

∙ Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. 

∙ Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. 

∙ Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout. 

Preventivní strategie 

1) metodik prevence seznámí na počátku roku všechny pedagogické a nepedagogické pracovníky školy s tímto programem 

2) pedagogičtí pracovníci seznámí s tímto programem žáky a jejich zákonné zástupce 

3) pedagogičtí pracovníci se snaží navodit úzkou spolupráci s žáky i rodiči a jasně vymezit možnosti oznamovat i zárodky šikanování 

4) všichni pracovníci školy budují pozitivní atmosféru ve škole - vzájemně se slušně zdravíme, umíme poprosit, poděkovat, nemluvíme, když mluví někdo jiný, dodržujeme Kodex slušného chování

5) tvoříme spolupracující prostředí mezi pedagogy a žáky - budujeme respektující vztah, nasloucháme žákům, důvěřujeme jim, nezesměšňujeme je před třídou, více chválíme, než trestáme 

6) jednotný přístup všech pedagogů (nepomlouváme ve třídě svého kolegu, dodržujeme dohodnutá pravidla, nepřehlížíme, co nemá být přehlíženo) 

7) při dozoru důsledně zaměřujeme svou pozornost na riziková místa ve škole (toalety, šatna, schodiště, chodby) 

8) pedagogičtí pracovníci se více orientují na žáky slabé, handicapované se sociálními nevýhodami, osobními zvláštnostmi, outsidery ve třídě s cílem zlepšit jejich pozici ve třídě 

9) nabízíme možnosti mimoškolních aktivit 

10) častěji zařazujeme do výuky metody práce podporující spolupráci mezi dětmi (skupinové práce, projekty) 

11) spolupracujeme s externími pracovníky, kteří působí v oblasti primární prevence